Holokaust
Home Up

 

Chronologie
Tábory smrti
Wannsee
Deportace
Eichmann
Mengele

 

Einsatzgruppen

V Sovětském svazu byly čtyři Einsatzgruppe, přičemž každou z nich tvořilo zhruba 3000 mužů.

Einsatzgruppe A (velitel SS-Standartenführer Dr. Walter Stachlecker) - Pobaltí, sídlo "pevnost smrti číslo 9" u Kaunasu
Einsatzgruppe B (velitel SS-Brigadeführer Arthur Nebe) - Bělorusko
Einsatzgruppe C (velitel SS-Brigadeführer Dr. Otto Rasche) - Ukrajině, sídlo Kyjev
Einsatzgruppe D (velitel SS-Standartenführer prof. Otto Ohlendorf) Besarábie, Krym, Kavkaz

Arthur Nebe

Einsatzgruppen (doslova "skupiny nasazení", v podstatě jednotky zvláštního určení) byly nacistické mobilní vraždící jednotky, sestavené většinou z příslušníků Waffen-SS, gestapa a policejních oddílů, které následovaly německou armádu v dobývaných oblastech východní Evropy. Během invaze do Sovětského svazu v červnu 1941 postupovaly Einsatzgruppen systematicky spolu s německou armádou do hloubi sovětského území a prováděly masové vražedné operace v oblasti od Pobaltí až k Černému moři. Terčem jejich likvidace na dobývaných územích byli především Židé, ale také další skupiny obyvatelstva, zejména Cikáni a komunisté.

Člen Einsatzgruppe se chystá zastřelit ukrajinského Žida na okraji masového hrobu, 1941-1943.

První Einsatzgruppen utvořili nacisté již během napadení Polska v roce 1939. Podobně jako v případě pozdější invaze do SSSR následovaly tyto jednotky postupující oddíly německé armády a jejich cílem bylo likvidovat polské kněze a místní inteligenci. Nedopouštěly se však masového vraždění jako o dva roky později nově utvořené jednotky speciálně vyškolené pro vpád do Sovětského svazu.

Einsatzgruppen se řídily příkazy, které jim udíleli Heinrich Himmler a Reinhard Heydrich. K nejméně třem schůzkám mezi jejich veliteli, Himmlerem a Heydrichem, došlo před zahájením operace Barbarossa (napadení Sovětského svazu) v červnu 1941, kdy byli velitelé jednotlivých skupin seznámeni se svými úkoly a plány budoucích operací. Vytvoření a vyškolení Einsatzgruppen dokládá, že zahájení systematického vraždění evropských Židů úzce souviselo s plánováním německé agrese do Sovětského svazu.

Každou Einsatzgruppe tvořilo 3000 mužů a pro každou byla určena jiná oblast: Einsatzgruppe A (vedená SS-Standartenführerem Dr. Walterem Stachleckerem) se pohybovala v Pobaltí, skupina B (kterou vedl SS-Brigadeführer Arthur Nebe) v Bělorusku, skupina C (pod vedením SS-Brigadeführera Dr. Otto Rasche) na Ukrajině a skupina D (kterou vedl SS-Standartenführer prof. Otto Ohlendorf) v Besarábii a na černomořském pobřeží.

SS-Standartenführer Ohlendorf při procesu s příslušníky Einsatzgruppen, 29. - 31.7.1947.

Einsatzgruppen se dělily na další podskupiny známé jako Einsatzkommandos či sonderkommandos. V případě potřeby žádaly Einsatzgruppen o pomoc wehrmacht, ještě důležitější však byla spolupráce s lokálními policejními sbory, ať již ukrajinskými, litevskými či lotyšskými, jejichž příslušníci bývali odměňováni z majetku ukradeného zavražděným obětem. Nacistická propaganda se opírala o falešné tvrzení, že Židé stojí za většinou protinacistické partyzánské činnosti a dopouštějí se atentátů na příslušníky německé armády. Mezi veliteli Einsatzgruppen byla řada vzdělaných nacistických hodnostářů, intelektuálů, právníků atd. Například Otto Ohlendorf byl ověnčen několika univerzitními tituly, Ernst Biberstein, jeden zvelitelů Einsatzgruppe C, byl zase teolog a evangelický pastor.

Ernst Szymanowski alias Biberstein

Litva - Kovno

Einsatzgruppen zpravidla vraždily své oběti zastřelením. Obvykle bylo Židům nařízeno shromáždit se pod záminkou přesídlení na určitém místě, odkud pak byli po zaregistrování odváděni na nedaleké popraviště, což bývaly zpravidla protitankové příkopy nebo speciálně vyhloubené jámy. Po skupinkách byly oběti postříleny a mrtvoly hromadící se v jámách byly masově pohřbeny. Například v případě jedné z největších masových vražd Židů spáchaných Einsatzgruppen v rokli Babi Jar nedaleko Kyjeva rozmístila ukrajinská milice po městě plakáty oznamující povinnost shromáždit se za účelem přesídlení 29. září 1941 v 8 hodin na židovském hřbitově za městem. Lidé si s sebou měli přinést jídlo, teplé oblečení, dokumenty, peníze a cennosti. Nacisté spolu s ukrajinskou milicí potom zástupy Židů odvedli do rokle zvané Babi Jar nedaleko židovského hřbitova za městem. Tam donutili oběti svléknout se a postavit se po skupinách do řady. Popravčí čety na povel skupiny postřílely. Mrtvoly byly naházeny do masových hrobů. Během pár dnů bylo v Babim Jaru takto zavražděno téměř 34 tisíc lidí.

Od prosince 1941 experimentovali nacisté s metodou vraždění plynem produkovaným ze spalovacích motorů ve speciálních nákladních vozech. Tato metoda se však pro činnost Einsatzgruppen příliš neosvědčila, protože byla pomalá, ale podle velitele skupiny D Ohlendorfa byla také nepopulární, protože "vykládání zplynovaných mrtvol znamenalo pro příslušníky komand zbytečné duševní vypětí." Později tuto metodu nacisté používali ve vyhlazovacím táboře Chelmno.

"Pracná" a neekonomická byla i metoda spalování mrtvých mezi dřevem. (foto dole)

Z detailních hlášení, které Einsatzgruppen během svých operací posílaly nadřízeným do Berlína, vyplývá, že celkový počet obětí zavražděných těmito mobilními komandy dosahuje jednoho a půl milionu osob, z převážné většiny Židů. Tato hlášení zároveň představují nejobsáhlejší zdroj informací o činnosti Einsatzgruppen.

 

Další masový vrazi aktivně se podílící  na holokaustu:

Bývalý velitel Dachau –Theodor Eicke- inspektor koncentračních táborů  

Politická a kriminální policie spojená do tzv. Bezpečnostní policie (Sicherheits polizei –SIPO-velitel Heydrich, dále velitel Tajné služby nacistické strany Sicher heitsdienst SD  

Šéf Gestapa Gestapo Heindrich Műller /Geheime Staatspolizei, Tajná statní policie/ vzniklo přeměnou tajné pruské státní policie dne 26.5. 1933. 

   Právní expert SS dr. Werner Best – dříve Hesenský soudce  

Odilo Globocnik

Odilo Globocnik se narodil chorvatským rodičům v Rakousku roku 1904. V roce 1933 byl odsouzen k nepodmíněnému trestu za vraždu Žida. Globocnik byl chráněncem Reinharda Heydricha, v roce 1939 byl však odvolán z funkce vídeňského gaulaitera za to, že zpronevěřil peníze a přinutil dívky z lepší společnosti k sexuálním orgiím. Himmler ho však rehabilitoval a poslal do Lublinu, aby odtud řídil likvidaci židovské populace v Generálním Gouvernementu. Za tuto velkorysost slíbil Himmlerovi, že odpraví milion Židů. Svůj závazek splnil trojnásobně. Od svých obětí získal více než 45 milionů amerických dolarů v hotových penězích, cennostech a obchodovatelných akciích. Pro svou vlastní potřebu zpronevěřil 5 milionů dolarů. Byl to alkoholik, který prý vypil až dva litry vodky denně. Často prý říkal, že potřebuje ty peníze, aby nezůstal na suchu. Od podzimu 1943 sloužil v severní Itálii jako velitel tamních SS a policie. Po válce se ocitl v britském zajateckém táboře, kde 31. 5. 1945 spáchal sebevraždu.

   nahoru